Interests

Moje Jawy jsou zatím dvě. Jawa 250 pérák a Jawa 350 typ 354 kývačka.

Jawa 250 pérák, rok 1948 (Zbrojovka Brno)

Začalo to všechno krásného jarního dne, kdy jsem asi po 2 letech co jsem prodal svojí poslední motorku. Uviděl na zahradě kamaráda své bývalé přítelkyně zvláštní motocykl schovaný pod plachtou a v dosti zuboženém stavu. Nicméně jsem hnedka druhej den žhavil telefon a domluvil se rovnou i na ceně 2000kč, což se mi zdálo docela dobrý. Domluvil jsem se s kámošem a zajeli jsme pro motorku přívěsem. Druhý pohled už nebyl tak lákavý jako ten první. Později jsem zjistil, že na motorce je původní jenom rám s nádrží a ty zadní péra. Přední vidlice byla z kejvačky, sedlo taktéž,motor z 250 panelky a doutníky výfuky. Nicméně pocit, že budu vlastníkem staré motorky byl mnohem silnější. Motorku jsem dovezl domů a asi za týden jsem jí celou rozebral. Sehnal jsem si z internetu katalog náhradních dílů a sepsal jsem si do zápisníku všechny součástky, které mi chybí. Skončilo to tak, že z původního koupeného péráka jsem použil jenom dvířka od levého kastlíku, nějaké části zadních tlumičů a stupačky. Jak jsem se začal o motorku zajímat, zjišťoval jsem , že stejné díly z péráka se často liší, což byl důsledek zjednodušování výroby. V podstatě platí pravidlo, že která součástka vypadá výrobně složitější, nebo není tak robustní, je starší.

Pérák v roce 1948 byl téměř identicky stejný s původní pérákem , který se začal vyrábět v roce 1946. Starší typ (Franta Janeček)se znakem FJ na nádrži měl snad akorát jinačí ten znak, předním vidlicím chyběla spodní maznice. Jedni z prvních péráků do výrobního čísla 11-7000 měli čtyřpólová dynama a do čísla 11-8000 měly ozubená kola v převodovce jiný modul byly náchylnější k "vyčesání", na což se upozorňovalo v manuálech k motocyklům a varovalo se před řazením za jízdy při zastaveném motoru(při jízdě z kopce). Rozdílné díly na které jsem během renovace narazil jsou tyto:

-Nádrž: Do čísla 11-26000 znak FJ, poté znak "Z"(Zbrojovka Brno) a asi od roku 1950 byl uprostřed znaku pouze kroužek. Na co jsem také narazil je rozdílná hloubka úchytů na spínací skříňku v nádrži. Původní spínací skříňka se signalizací zařazených rychlostí vám nepůjde do nádrže z novějšího péráka se spínací skříňkou s ampérmetrem protože je moc hluboká. Měl jsem také jednu nádrž s kolečkem ve znaku, která byla něco mezi a zdálo se, že se tam stará spínačka vleze, ale chyběl mi asi 1cm. Ta byla na spínačku s ampérmetrem, která měla vestavěné 2 cívky a byla jen o málo mělčí, než ta původní. Nádrž je na renovaci dost nákladná a jsou s ní jenom problémy.

-Spínací skříňka: Do v.č. 11-46000(asi do r. 1949) se pérák dodával s kovovou spínací skříňkou se signalizací zařazených rychlostí. Měl tři kontrolky: rychosti 1-3, neutrál, rychlosti 2-4 a kontrolku dobíjení. Ve skříňce byla vestavěná zapalovací cívka. Novější typy péráků měli bakelitovou spínací skříňku s ampérmetrem a vestavěnýma dvěma zapalovacíma cívkama. Na Soutěžní 250 péráky dávali do skříňky obě cívky a udělali si mezi nima přepínač, který při poruše jenom přepli na druhou cívku. Později se skříňka dělala jenom mělká a zapalovací cívky byly zvlášť pod rámem. Pokud vím, tak kovová skříňka s ampérmetrem a znakem Jawa-ČZ se na péráky nikdy nedávala. Možná do posledních péráků. Spínací skříňka

-Přední vidlice: Starší provedení(asi do 1950, ale nevím přesně) mělo šavle s třemi díramy pro uchycení blatníku. U novějšího provedení byly na každé šavli čtyři díry pro šrouby od blatníků a uvnitř byl navíc dorazový tlumič. U nejnovějších péráků(viděl jsem to hodně u vojenského provedení) byl plášť světlometu s vystouplým švem, který procházel z jedné strany na druhou spodem kolem tachometru. Viděl jsem to ale zatím jenom na vojenských provedeních, tak je možné, že to byla jenom série speciálně vyrobená pro armádu. Skla světlometu se lišila snad jenom znakem "FJ" u starších skel do roku 1948 a později tento znak zmizel. Skla se často zaměňují za kývačková, která tam bez problémů pasujou, ale dle mého názoru se nikdy nepoužívala, protože ještě první kývačky měly pérákovské světlomety.

-Tachometr: byl na všech pérákách stejnej, akorát se lišil stupnicí, která se dělala různá dle roku výroby a typu (350,250).Já jsem sehnal se znakem FJ, což začátku roku 1948 snad ještě odpovídá. Dá se sehnat replika stupnice na burze asi za 100kč. Jinak tachometr je docela drahý a nezrenovovaný se prodává po burzách tak za 500-1000 kč.

-Blatníky: Jsou aspoň co znám dva hlavní druhy. Na původních pérácích se znakem FJ (1946-1947 a začátkem roku 1948 do čísla 11-30501) byli blatníky bezešvé. Blatník jde jednoduše poznat podle toho, že je na pohled užší, což je způsobeno švem, který je ohlý dovnitř blatníku. Na novějších je již šev vyhlý ven. Blatníky z nejnovějších péráků měly taktéž šev vyhlý ven, ale například přední blatník měl na ůchytech místo 6 děr 8(jak jsem již zmínil u vidlice) a zadní blatník měl kvůli jinak řešenému nosiči dvě díry navíc. Novější péráci (zhruba po 1950) měli také zapuštěnou odrazku, stejně jako na kývačkách.

-Zadní světlo: Původně byla použitá červená slída s pěti svislýmy pruhy a později se používala tmavší plastová sklíčka s drahokamovým vzorem. Stejná světla se používala na prvních pionýrech (550 pařez). Starší varianta se používala přibližně do roku 1948-49. Přesně nevím. Po roce 1950 se dle zákona začalo na péráky montovat brzdové světlo. Zadní žárovka měla jenom jedno vlákno a do obvodu se zařadil odpor, který se po sešlápnutí pedálu vyřadil a žárovka se rozsvítila víc. Návod s nákresem zapojení uvádím v sekci katalog n.d. 1949 technika.

-Ráfky: 2,25x19 na předním i zadním kole.U novějšího provedení byl na zadním kole ráfek 2,50x19.Od jakého výrobního čísla nevím, ale do roku 1949 byly oba dva ráfky dle katalogu n.d. stejné. Ráfky doporučuji koupit nové, i když jsem to sám neudělal. Leštiči je neradi leští a řeknou si za to celkem dost peněz. Mě stálo jejich naleštění před chromováním asi 600kč a to jsem si je ještě ručně doleštil.Nový nachromovaný ráfek stojí kolem 900Kč.

-Středy kol, výplet: Na pérákách jsem viděl dva průměry brzdících bubnů. U předního kola je to 150 a 160. Průměr 160 byl pravděpodobně u nejnovějších péráků kvůli zvýšení brzdného účinku. Samozřejmě, že jsou i patřičně větší čelisti a štít. Střed zadního kola jsem v zásadě viděl také ve dvou provedeních. Starší neměl tak robustní konstrukci a věnce na zachycení reakce špic byly na starším provedení jenom nalisované. U staršího provedení středu zadního kola jsem také viděl provedení se zjednodušeným zastrkáváním špic. Novější provedení mělo věnce přichycené ke středu svárem a oba věnce byly k sobě blíž, což vysvětluje i jiný rozměr špic u zadního kola novějšího provedení. Nevím přesně od jakého roku se inovované nové provedení začalo vyrábět, ale zhruba po roce 1950. Na burzách se dá sehnat komplet nachromovaná vypletená a vycentrovaná kola kolem 2500Kč a když přinesete na výměnu pěkný zrenovovatelný ráfek a střed, tak se dává nějaká, ale né moc velká sleva.

délky špic staré provedení(nové):

přední kolo: 3(3,1)x178(176) 18ks

3(3,1)x220(220) 18ks

zadní kolo: 3(3,5)x216(216) 18ks

3(3,5)x224 (220) 18ks

-Motor: Motory se zase dají rozdělit na dva základní typy. Motor do roku přibližně 1950 a jeho novější nástupce, který je v podstatě schodný s motorama v prvních 250 kývačkách. Starší motor poznáte na první pohled podle jednoho posledního žebra navíc, které je protáhlé od válce až k prostoru karburac. Starší motor má také jinačí vstup pro konektor od náhonu tachometru. Novější provedení má na náhon tachometru na karteru takový nálitek, zatímco starší motory měly rovnou vyfrézovanou šikmo díru.Dá se také poznat podle výrobního čísla.Novější motory měly číslo složené např. *11-4678-53* kvůli velkým sériím vyráběných kusů, zatímco starší motory měly 11- a pořadové číslo kusu.Dále se také lišili válce, které u novějšího provedení byli odlehčené a při pohledu skrz žebra byly vidět hlavní šrouby držící válec. U staršího provedení byl válec robustnější a a šrouby byly celé schované v litině. Pro zajímavost také starší víka na straně dynama s označením FJ měly z prostoru dynama odvzdušňovací kanálek, který ústil u otvoru pro seřizování spojky.

Původní provedení motoru

-Výfuky: Starší a novější provedení. Starší provedení mělo koleno a tlumič spojené převlečenou trubkou, zatímco nové provedení mělo již převlečnou matku. Na obrázku jsou obě provedení. Starší výfuky měli některé taky trochu jinak řešeno uchycení tlumiče k rámu. Úchyt byl kus plechu obtočený kolem celého tlumiče a k rámu byl přichycený z obou stran nálitku pro pérování.

-Karburátory: Jawa 250 typ 10-11 karburátor 2924H hlavní tryska č. 100, Jawa-Ogar 350 karburátor 2922H hlavní tryska č. 95, Jawa 350 typ 18 karburátor 2924H hlavní tryska č. 105. Starší typy karburátorů na péráka měli zinková šoupátka vedená pouze z venku, později byly šoupátka hliníková vedená taktéž vnitřním nábojem. Cvakání šoupátka je velkou nemocí všech péráků. Mám doma karburátorů několik a dělají to všechny.

-Rám: Dva typy-starší rám(do roku asi 1949) měl jinak řešené uchycení trubek stupaček, které byly zajištěné k trubce v rámu pouze kolíkem. Poznáte ho snadno podle odlitých znaků "FJ" na nálitcích držících z horní strany zadní tlumiče. Novější rám měl trubky stupaček zajištěné přírubou a zesílené vyztužení krku řízení.

-Kastlíky: Jsou také dva typy. Starší provedení je na obrázku. Novější provedení bylo zjednodušené. Novější kastlíky měli také většinou pouze bakelitové šrouby.

pravý kastlík a levý kastlík nové provedení

-Rozeta: Byla vyráběna taktéž ve dvojím provedení. První provedení mělo 44 zubů a dle mě dostupných podkladů se vyrábělo do výrobního čísla 11-61550, což je asi tak rok 1950. Novější provedení mělo 47 zubů a taktéž i větší čelisti a štít.Toto jsem našel v podkladech. Avšak mám doma čelisti, které pasují do většího provedení a mají na sobě znak "FJ", což by odpovídalo prvním poválečným modelům. Je také možné, že se větší rozety dávaly na péráky ze "sajdou" aby měli větší tah. Novější péráci už měli i větší řetězové kolečko (18 zubů místo 17) v motoru, takže převodový poměr na zadní kolo se téměř nezměnil.

-Nosič: Byl dvojího provedení. Starší nosič měl vlastní vzpěry a k blatníku byl uchycený na každém konci jedním šroubem.U novějšího provedení měl nosič zvlášť vzpěry, které byly přišroubované do blatníku a nosič byl přidělán čtyřmy šrouby k blatníku. Nosič se velice špatně schání, ale dá se prý udělat z nosiče na pionýra(555), který měl nosič úplně stejný, akorát neměl ty vzpěry a úchyty jako pérák.

-Sedlo: Z počátku se dělalo tvrdé, vylněné jakousi plstí. Mělo vždycky kožený potah a na první pohled se dá poznat podle toho že je nízké. Novější sedla už byly pohodlnější vyplněné molitanem a začali se také potahovat světle hnědou koženkou. Jaká sedla se tam kdy dávala přesně nevím, ale v roce 1948 bylo sedlo ještě určitě tvrdé a potažené kůží.

-Gumy a doplňky: Na první pérácích "FJ", sploštělé gumy s nápisem Jawa. na novějších pérácích kulaté gumy jako na kývačkách. Na pérácích se postupem času v rámci úspor nahrazovaly chromované a hliníkové doplňky jako: šrouby kastlíků, hlava utahování řízení, výčko od nádrže, nastavování sklonu světlometu plastovýmy součástkamy. V katalogu z roku 1949 se však tyto ještě neobjevují.

-Pláště: U původního provedení 2x 3,00-19 a u novějších péráků na zadním kole 3,25-19. Pláště vyráběl Baťa a to v provedení special, supersport, polar. Po znárodnění se to nezměnilo, akorát nápis Baťa vystřídal Barum.

V tomto seznamu jsem vyjmenoval hlavní části, které pokládám za důležite. Některé drobnosti, které nemám přesně zmapované uvádím jenom stručně: vyráběli se dva typy přepínačů světel starší byl hliníkový a vyšší s velkým tlačítkem houkačky, novější byl již klasický chromovaný jako na kývačkách; páčky př. brzdy a spojky ve více variantách hliníkové,plechové-ohýbané(chrom); řídítka ve dvou tvarech; starší typ bovdenu přední brzdy byl do klíče přední brzdy zachycen válečkem, ve kterém byl zajištěn stavěcím šroubem a napínání se provádělo povolením šroubu a povytažením lanka brzdy, novější provedení mělo již napínání křídlovou matkou; dva druhy spodního krytu na řetěz (měli různě řešené uchycení k rámu); sedlo jezdce a spolujezdce bylo uchyceno u starších péráků(asi do 1950) čtyřmi šrouby s jemným závitem, u novějších byl vepředu již jenom jeden šroub a klasický metrický závitem; 6pólové zapalování mělo dvojí řešení přítlaku uhlíků na komutátor, starší mělo svinuté pružiny do spirály a novější má již přítlačné packy s pružinkama, za mezník výroby pokládám zhruba přelom roku 1947-48; starší víka byly se znakem "FJ", novější bez znaku a na podélném pruhu pravého výka navíc výlitek kolem díry od šroubu spojky.

Zpět