Letadla

Létání je moje největší vášeň a láska. Leda, že by se našla někdy taková osoba opačného pohlaví, kterou bych měl radši. Létání je nádherné a některé chvíle, které jsem v letadle zažil jsou nepopsatelné.

Začal jsem létat ve svých 15 letech v Aeroklubu "na Kladně", kde létám dodnes. Začal jsem jako většina všech "letců" na L-13 blaníku, který je svými vlastnostmi přímo zrozen k výcviku. Na něm jsem měl také svůj první samostatný let, na který jsem byl dlouhou dobu velice pyšný a v den prvního sóla jsem si zalezl do svého obytného Robura, co jsem měl na letišti a akorát jsem se těšil z toho krásného pocitu. Podmínka pro získání pilotního průkazu byla mimo jiné odznak stříbrného "C", tj. 50km přelet, 5 hodin nonstop v luftě a 1000 metrů převýšení. Toto jsem zvládl na soustředění v Rakovníku, kde byly v roce 1994 asi nejlepší a nejdelší plachtařské podmínky, jaké jsem kdy zažil. Základny až 3200m a stoupáky byly poctivé 5metry. Takže jsme si všichni vylítaly stříbrné "C" a někteří měli dokonce skoro zlaté převýšení (3000m). Další roky už to s počasím nikdy tak nevyšlo, ale neznamená to, že jsem nezažil zajímavé věci. Asi v roce 1996 jsem se přeškolil na výkonný kluzák VSO-10(vosa), na kterém jsem se pokoušel zlepšit své plachtařské výkony, avšak skončilo to na hranici 236km a to v Prčicích, kde jsem přistál na návratovém rameni svého zamýšleného 300km přeletu. Na přistávání do pole je hezké akorát to, že jste jako kosmonaut, který spadne z nebe a neví kde je. Většinou přijdete do vesnice v kraťasech a bílém kloboučku z neurčitého směru a prvního člověka se zeptáte na jméno vesnice, ve které se nalézáte. Většinou na vás koukají jako na neznámé individum , ale když jim vysvětlíte, že jste vlastně pilot, tak občas dostanete i něco k jídlu a pití a nenápadně vám začnou líčit jakou mají doma krásnou dceru a vzpomínají, že vlastně taky chtěli začít v mládí lítat. Ale vy nakonec odjedete a dcera si nakonec stejně vezme místního traktoristu, který také za mlada snil o létání. Zážitků je hodně a i zajímavějších, než "přistávání do pole", ale většina z nich se říká jenom občas v hospodě a to jenom kamarádům. Nyní se již na dlouhé přelety nevydávám a létám s větroněma hlavně přes léto na soustředění v Rakovníku, ze kterého se v termickém létání vydávám často na Žatecko, kdež jsem jeden čas bydlel. Však jsem se také jednou podíval na hráz nechranické přehrady asi ze dvousta metrů, avšak bůh termoska(plachtařský bůh) vyslyšel mé volání a dopřál mi pěkné stoupání do bezpečné výšky .

Nějaké fotky z plachtění:

Rakovník 1994 Letiště "na Kladně" přeškolení na vosu první "stovka" s blaníkem

"v termice" taktéž Maverick hadr dobré podmínky

K motorovému létání jsem se dostal v roce 1999. Na jaře jsem začal s instruktorem P.G.Havlíčkem (Gagarinem) na letounu Z126 a odlétal jsem základní výcvik, během něhož jsem se přeškolil na Z142. Na podzim jsem úspěšně složil pilotní zkoušky a ještě téhož roku jsem se přeškolil na Z42, který je oproti 142jce trochu rychlejší a nemá manuálně stavitelnou vrtuli a kompresor, takže je na létání pohodlnější. Na jaře jsem se přeškolil na letoun L40 Metasokol, který je velmi úsporný a pokládám ho za špičku v Českém leteckém průmyslu. Vždyť s výkonem 140 koní uveze skoro 4 lidi a to cestovní rychlostí přes 200km/h při spotřebě asi 25litrů/hod a naproti tomu takový zlín 142 má 210koní motor, je pro dva lidi, cestovní rychlost je tak kolem 190km/h a spotřeba přes 40 litrů na hodinu. Další z typů, na které jsem se přeškolil byl Zlin 526F "MASTER", který se v našem aeroklubu používá jako vlečná pro větroně a také za tímto účelem jsem se na něj přeškolil.Tak tohle letadlo můžu popsat jedním slovem: stíhačka. To jsem ještě netušil, že můj další typ bude Zlin 526 AFS-V, což je vlastně typ F, ale je jednomístný a má zkrácené rozpětí a délku a používal se jako akrobat speciál a létala na něm v tehdejší době naše akrobatická reprezentace. Můžu říct, že vidět létat akrobatickou sestavu Zlín 526 je v mnoha ohledech krásnější a hlavně ladnější, než soudobá vrcholová akrobacie, která už je vyhnaná do naprostého extrému. Dalším érem, na které jsem se přeškolil spíš z praktických důvodů byla Cessna 152, toto letadlo se dá charakterizovat jako "Letadélko káně". Je rozšířené hlavně pro letecký výcvik a je to hlavně výborný stroj pro leteckou přesnou navigaci a leteckou rallye, jelikož umožňuje používat oproti zlínům nižší traťovou rychlost a je z ní lépe vidět dopředu pod sebe, jelikož je to hornoplošník a necloní vám ve výhledu křídlo. Další typy na které jsem se přeškolil z podobných důvodů byly Z-43 a Cessna 172. Zlín 43 má oproti svým bratrům Z42,142 dvě místa pro cestující navíc, prodloužený trup a zvětšené rozpětí, tudíž je letadlo trochu těžší, ale zato je stabilnější a tudíž na létání příjemnější. U Cessny 172 jsem zatím nějaké veliké rozdíly oproti menší dvoumístné 152jce neshledal. Na Cessnách mi akorát vadí jejich necitlivost na řízení. Na našich zlínech je řízení přesné a letadlo poslouchá na sebemenší pohyb kniplem. Cessna má berany, a řízení je dost tupé a vyžaduje veliké výchylky, což je docela překvapení při prvním letu.

Další letadlo, které je zatím moje poslední je L - 200 Morava. Na Moravu jsem se přeškolil na podzim roku 2002. Výcvik jsme létali na Kladně a jednomotorové lety a přistání jsme cvičili v Roudnici nad Labem. V Brně jsem na Moravě v listopadu začal létat výcvik přístrojové kvalifikace. Tak jak mi to na simulátoru docela šlo, tak na dvoustovce jsem nevěděl co se se mnou děje. První hodiny byly opravdu hlavně o tom se s letadlem sžít a hlavně si zautomatizovat všechny úkony, kterýma je Morava pověstná a obávaná. Hodně lidí říká a já si to taky myslím, že kdo zvládne přístrojovou kvalifikaci na dvoustovce, tak už potom nemá s ničím větší problémy. Nemyslím si, že je to s Moravou tak složitý, aby to někdo nezvládl, akorát někomu k tomu stačí míň a někdo toho holt musí odlétat víc.

Zde jsou nějaké fotky z létání